Mozek je totiž energeticky extrémně náročný orgán, který se zbytkem těla bojuje o zdroje. Kdybychom si uměli poručit tak, jak umí poručit on nám, byli bychom za vodou.

Mozek jako parazit

Neurovědci v posledním desetiletí zásobují média množstvím překvapivých poznatků. Myšlenka, že co je dobré pro mozek, není obvykle dobré pro nás, zní zpočátku jako pořádná absurdita. Zkuste ale její logiku domyslet:

Mozek chce mít energii pro sebe

Coby řídící orgán považuje svoji činnost za absolutní prioritu. V tom se možná podobá vašemu šéfovi v práci. V případě lidského organismu je ale sebestřednost mozku na místě. Nebýt jeho, ani se nenadechneme.

Nese nelibě, když energií plýtváme

Přemýšleli jste někdy, proč je tak těžké jít si zaběhat nebo si v restauraci objednat zeleninový salát? „Zbytečný“ pohyb či přísun energeticky méně výživné stravy mozek považuje za zhovadilost.

Nechce se mu makat

Všimli jste si, že bolestné události si pamatujeme mnohem detailněji než okamžiky štěstí? Utápět se v sebelítosti, přehrávat si v hlavě podrazy nebo trapasy, zkrátka rochnit se v bahně je pro náš mozek vlastně pohodlné. Naproti tomu soustředit se na něco pozitivního, vymyslet, jak to zrealizovat, a přimět tělo, aby se do toho pustilo, je energeticky náročné.

Miluje odměny

Když gambler roztočí výherní automat, mozek zažívá euforii. Pivař zná ten blažený pocit, když hospodský postaví na stůl další půllitr. Je to stejné, jako když si žena koupí kabelku nebo nové boty. A proč si za měsíc koupí další, které nepotřebuje. Nemůže si pomoci. Vedení podniku chce svoje odměny, i kdyby měl gambler přijít o střechu nad hlavou, pivař o zdraví a Barbie o Kena.

Pokud patříte k těm šťastlivcům, kteří milují běhání a zdravé jídlo, podařilo se vám nejspíš vaši centrálu obalamutit vytvořením návyku. Mozek vaše počínání toleruje a dokonce si je zařadil do kategorie aktivit generujících odměnu.

Multitasking oslabuje rozum

Prosadit a realizovat vědomá, energeticky náročná rozhodnutí je stále těžší. Jak ukázali vědci Baba Shiv a Alexander Fedorikhin ze Stanfordské univerzity, ve světě zahlceném podněty jedeme většinou na autopilota:

  • Při svém experimentu dali jedné skupině studentů za úkol, aby si zapamatovali každý jedno dvouciferné číslo. Třeba 23. Tedy úkol poměrně snadný.
  • Druhá skupina si měla zapamatovat číslo sedmiciferné. Zkuste: 7493819.

Po chvilce na zapamatování se měli studenti přesunout do jiné místnosti k vyhodnocení kapacity jejich paměti. Ve skutečnosti šlo ale o něco jiného.

Cestou si totiž účastníci experimentu mohli na chodbě vybrat buď čokoládový dortík nebo ovocný salát. Druhá volba byla samozřejmě hodnocena jako vědomější, racionálnější.

  • Ze studentů, kteří zaměstnávali svoji mysl snadnějším úkolem, tedy zapamatováním dvouciferného čísla, si většina vybrala ovoce. Po čokoládovém dortu jich sáhlo jen 27 procent.
  • Většina studentů, kteří se snažili v hlavě udržet sedmimístné číslo, se chovala méně racionálně. Čokoládový dort si vybralo 59 procent z nich.

Klíčové slovo: soustředění

Důvodem znatelně impulzivnějšího jednání účastníků s náročnějším úkolem bylo přetížení části čelního laloku, zvané prefrontální kortex. K naší smůle tady sídlí nejen pracovní paměť, která zpracovává běžné úkony, ale i naše schopnost vůlí a rozumem ovládat nutkavé chování.

Množství podnětů, jež se na nás hrnou ze všech stran, tedy v každodenním shonu zaměstnává zodpovědnou část mozku natolik, že rozum a vůle zůstávají pozadu.

Nic objevného, ale přiznejme si: míru svého zatížení si většinou vůbec neuvědomujeme a bdělost svého intelektu často přeceňujeme. Stres přitom objektivně ovlivňuje naše myšlení a schopnost dělat správná rozhodnutí. Nejtypičtější stresovou situací je přitom rozhodování související s penězi.

Udělat správné finanční rozhodnutí tedy vyžaduje:

  • Uvědomit si, jaké podněty v tuto chvíli zaměstnávají naši mysl.
  • Rušivé podněty v hlavě vypnout: v duchu si skutečně můžete představit ukončení programů, podobně jako když zavíráte okna na obrazovce počítače.
  • Dopřát si/vyžádat si čas na důkladné vyhodnocení situace.

Jste-li na straně prodávajícího a chcete, aby váš klient nepochyboval a nelitoval, že vás potkal, pomozte mu pomocí předchozích doporučení dojít k vědomému rozhodnutí.

A proč si takové samozřejmosti musíme připomínat? Vraťme se o pár odstavců zpátky: Zklidnit mysl a vyhodnotit situaci je energeticky náročná činnost. Autopilot to chce mít z krku a vrátit se do svého polospánku. A příliš ho netrápí, že po špatném rozhodnutí budete hořce litovat. Vždyť sebelítost je pohodlnější než přemýšlení, sebevzdělávání a soustředění.

 

Jan Majer

Kouč, poradce v oblasti médií a komunikace

Zakladatel Akademie finančních poradců a vydavatel psychologie.cz